Hlas pouličního rváče, velikostně je to tele-odstávče, místo obojku nosí chomout, krhavý pohled, masivní hlava, zubatý až za ušima - když na mě Crny štěká přes plot, mám náhlé nutkání přejít na druhý konec ulice:) Tenhle asi pětiletý Cane Corso ale pod tvrďáckým zevnějškem skrývá jemnou psí dušičku. Jediné, co je na něm agresivní jsou jeho slintance, které dokáže mrskat i za sebe. Sice s Rakšou na sebe přes plot štěkávají jako klasicky rozhádání sousedé, ale na vycházce spolu byli úplně v pohodě, dokonce se od ní nechal vyprovokovat k náznaku hry na honěnou&kousanou, v té je Rakšice přeborník. Na cvičáku ZKO Ořech jsem si s Rakšou došla na výcvik mezi kapkami deště (o kus níže zrovna začínaly záplavy...), na konci je nejlepší část, kdy se psi pustí hrát na volno a cvičí se přivolání, a tam Rakša na některé feny dělala ramena a při hře několikrát vrčela, takže si vysloužila od cvičitelky komentář, že je "docela zlá." Překvapilo mně to, a uvědomila jsem si, že ve svém nadšení ráda přehlížím i méně milé stránky plemene - konkrétně to, jak -dle mého pozorování- většina vlčáků (dospělých) nerada vychází se psy stejného pohlaví, a také to, jak situaci a své postavení v (byť i dočasné) smečce důsledně řeší. Není samozřejmostí, aby se mohli pustit volně hrát se smečkou cizích psů a fen. Takže s pravdou ven: Československý vlčák není zlatý retrívr:)Rakša si užívala les, užívala si štáb, obzvlášť, když o svačině zjistila, že nemají moc velkou odolnost vůči jejímu žebravému pohledu. Moc nechápala, proč má dělat různé věci, ale vždycky se s tím nakonec smířila, usnadnili jsme jí to stálým přísunem chvály a pamlsků. Tomáš mi přislíbil záběry Rakši, tak doufám, že se o ně časem budu moct podělit, podle toho, co jsem viděla na displeji přes rameno kameramana Kuby, to bude stát za to. Do té doby se těšme na premiéru klipu Veronika's Dream v srpnu! |
Zápisky >